NÁVRH VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ
DLE PLATNÝCH PŘEDPISŮ

Autor: Ing. Jaroslav Kotek  SRVO, ELTODO EG, a.s. ,  pro internet upravil M.Vítek

 

1.        Úvod

2.        Některé rozdíly EN a starého souboru ČSN

3.        Příklad přiřazení parametrů osvětlení podle CEN/TR 13201-1 EN 13201-2
Tab. 1        Příklad přiřazení parametrů osvětlení podle EN 13201   
Tab. 2        Požadovaný rozsah tříd osvětlení řady ME pro soubor situací A1

Tab. 3 ; 4    Doporučení pro výběr třídy z rozsahu tříd podle tabulky 2
Tab. 4         Světelnětechnické požadavky třídy ME4a

4.       Rušivé světlo (světelné znečištění)
Tab. 4.4       Limity rušivého světla dle publikací CIE 126:1997 a CIE 150:2003

5.       Osvětlení přechodů pro chodce
Obr.5.3.
       Typické řešení přídavného osvětlení přechodů pro chodce

6.       Udržovací činitel
Tab.6.2.
       Činitel znečištění svítidel dle CIE 136:2000
Tab.6.3.;6.4 Hodnoty udržovacího činitele - obecná VSV
(pro hodnotu činitele stárnutí svítidel 0,94 /GE M2A/ a světelného zdroje 0,85 /CIE 97:1992/)
Tab.6.4.       Max.hodnoty udržovacího činitele - VSV s minimálním poklesem svět.toku
(pro hodnotu činitele stárnutí svítidel 0,94 /GE M2A/ a svět.zdroje 0,95 /abs. max./)

*  OPK  - osvětlení pozemní komunikace    * AO  - architekturní osvětlení

 

 

1.      ÚVOD

1.1.        PROČ PROVOZOVAT VO

funkce VO (OPK + AO)

bezpečnostní (nehodovost, kriminalita, úrazy)

orientační (navigace chodců a řidičů)

estetická (zkrášlení obcí)

 

Osvětlení pozemních komunikací - nesvítit vyjde dráž než správně svítit !

Světelně technické požadavky na OPK obsahují technické normy

 

1.2.        JAK SVÍTIT ÚSPORNĚ

Předpoklady

přehled o zařízení VO (pasport)

koncepční přístup (generel VO)

využití pokrokových technologií

(především účinná svítidla a světelné zdroje, optimalizace spínání, regulace)

správné dimenzování (nesvítit víc)

efektivní správa, provoz a údržba

1.3.        EVROPSKÁ NORMA PRO OPK

CEN/TR 13201-1  Road lighting - Part 1: Selection of lighting classes
(Osvětlení pozemních komunikací - Část 1: Výběr tříd osvětlení)

ČSN EN 13201-2    Osvětlení pozemních komunikací - Část 2: Požadavky

ČSN EN 13201-3    Osvětlení pozemních komunikací - Část 3: Výpočet

1.4.        Zavedení EN 13201 do soustavy ČSN

CEN/TR 13201-1   DOSUD NEZAVEDENA (ČNI - angličtina)

ČSN EN 13201-2    V DUBNU 2004 PŘEVZATA K PŘÍMÉMU POUŽÍVÁNÍ

                                   V ANGL. ORIGINÁLE, V KVĚTNU 2005 PŘEVZATA PŘEKLADEM

ČSN EN 13201-3                                        dtto

ČSN EN 13201-4                                        dtto

 

1.5.        STARÝ SOUBOR NOREM PRO VO

ČSN 36 0400           Veřejné osvětlení

ČSN 36 0410           Osvětlení místních komunikací                   

ČSN 36 0411           Osvětlení silnic a dálnic       

SOUBOR DOSUD PLATÍ

ZMĚNA Z3 ČSN 36 0400 (KVĚTEN 2005)

ZAJIŠŤUJÍCÍ SOULAD STARÉHO SOUBORU A NOVÉ ČSN EN 13201

(VÝPOČET A MĚŘENÍ PODLE ČSN EN 13201)         

MÁ BÝT REALIZOVÁN ROZBOROVÝ ÚKOL (ZAHRNUJÍCÍ VEDLE VÝŠE UVEDENÉHO SOUBORU I CEN/TR 13201-1, ČSN 73 6110

PROJEKT.MÍSTNÍCH KOMUNIKACÍ) ATD., ZÁKLAD PRO VYTVOŘENÍ ČSN 13201-1

 

2.     NĚKTERÉ ROZDÍLY EN 13201 PROTI STARÉMU SOUBORU NOREM

Evropská norma pro osvětlování pozemních komunikací společně se související technickou zprávou je komplexním a systematickým dokumentem. Bere v úvahu všechny uživatele venkovních veřejných dopravních prostorů. Její záběr je širší než záběr našeho starého souboru norem pro veřejné osvětlení (ČSN 36 0400 Veřejné osvětlení, ČSN 36 0410 Osvětlení místních komunikací a ČSN 36 0411 Osvětlení silnic a dálnic).

ČSN 36 0410 např. neplatí pro osvětlení pěších zón a komunikací společenského významu.

 

Základní fotometrické veličiny se počítají (a pochopitelně také měří) trochu jiným způsobem. Např.: Pozorovatel se postupně umisťuje doprostřed každého jízdního pruhu. Průměrný jas, celková rovnoměrnost, podélná rovnoměrnost i prahový přírůstek (TI) se počítá postupně pro každou polohu pozorovatele. Rovněž jsou jiným způsobem rozmístěny výpočtové body v podélném směru. Při stanovení TI se pozorovatel postupně posunuje v podélném směru (10 poloh v každém jízdním pruhu).

2.1.   Některé rozdíly ČSN EN 13201 proti souboru
ČSN 360400, ČSN
360410 a ČSN 360411

Zavádí se nová terminologie a nové značky (např. „udržovaná hodnota“ místo „časově minimální hodnota“, „prahový přírůstek“ (TI) místo „relativní práh rozlišitelnosti“ (kr), nově „činitel osvětlení okolí“ (SR), zavádí se hodnocení rušivého neboli psychologického oslnění prostřednictvím tříd svítivosti G a tříd oslnění D).

 SR (surround ratio – činitel osvětlení okolí), který stanoví poměr průměrné osvětlenosti definovaných pásem mimo komunikaci, které bezprostředně přiléhají k okrajům jízdního pásu, a průměrné osvětlenosti definovaných pásem pozemní komunikace bezprostředně s nimi sousedících.

 Hodnocení rušivého neboli psychologického oslnění prostřednictvím tříd svítivosti G (uplatňuje se pro třídy osvětlení CE) a tříd oslnění D (pro třídy osvětlení S, A, ES a EV) se použije v případech, kdy nelze vyhodnotit prahový přírůstek TI (omezující neboli fyziologické oslnění).

2.2.  Kategorizace a parametry osvětlení dle ČSN EN 13201

Základní kategorie uživatelů pozemních komunikací:

o        1.   Řidiči motorových vozidel (symbol M)

o        2.   Řidiči pomalých vozidel (symbol S) - řidiči motorových vozidel, vozidel poháněných zvířaty a lidé jedoucí na zvířatech – rychlost do 40 km/h

                  (v některých zemích do 50 km/h)

o        3.   Cyklisté (symbol C) – řidiči jízdních kol a mopedů – rychlost do 50 km/h

o        4.   Chodci (symbol P) – chodci nebo lidé na vozíčkách

2.3.  Pomocné charakteristiky
(k CEN/TR 13201-1, co má dále vliv na výběr třídy osvětlení)

Ř      existence konfliktních prostorů (křížení proudů motorizované dopravy nebo jejich překrývání s oblastmi s četným výskytem jiných uživatelů)

Ř      existence prostředků pro zklidnění dopravy (např. retardéry)

Ř      oddělení dopravních proudů

Ř      druh křížení (úrovňové, mimoúrovňové)

Ř      četnost křížení (na 1 km délky), event. vzdálenost křižovatek

Ř      dopravní využití sousedních prostorů

 

2.4.        Uživatelé dopravního prostoru

Ř  hlavní typ uživatele

Ř   další přípustní uživatelé

Ř   nepřípustní uživatelé

Ř   typická rychlost hlavního typu uživatele

 

2.5.        Využití prostoru

Ř   hustota dopravy

Ř   obtížnost orientace

Ř   přítomnost parkujících vozidel

Ř   potřeba rozeznání obličejů a barvy vozidel

Ř   riziko kriminality

2.6.        Vliv prostředí

Ř   převažující typ počasí (suchý nebo mokrý povrch)

Ř   úroveň jasu okolí

Ř      složitost zorného pole (souhrnný vliv osvětlení a dalších prvků v zorném poli uživatele  komunikace, které odvádějí pozornost, ruší, matou nebo obtěžují uživatele, např. reklamní tabule, osvětlovací stožáry, osvětlené budovy nebo osvětlení sportovišť)

3.         Příklad přiřazení parametrů osvětlení podle EN 13201

Tab. 1      Příklad přiřazení parametrů osvětlení podle EN 13201   
Tab. 2      Požadovaný rozsah tříd osvětlení řady ME pro soubor situací A1

Tab. 3 ; 4 Doporučení pro výběr třídy z rozsahu tříd podle tabulky 2
Tab. 4      Světelnětechnické požadavky třídy ME4a

4.         Řešení problematiky rušivého světla

4.1.      Řešení problematiky rušivého světla v evropské normě
ČSN EN 132 01-2 Osvětlení pozemních komunikací - Část 2: Požadavky

Ř        Požadavek minimalizace  účinků světla vyzařovaného do směrů, kde není nezbytné
nebo kde je nežádoucí

Ř        ve venkovských nebo příměstských oblastech minimalizace obtěžování instalacemi uličního osvětlení při dálkových pohledech přes otevřenou krajinu

Ř   minimalizace rušivého světla vnikajících do nemovitostí a světla vyzařovaného nad vodorovnou rovinu

Ř   jako měřítka pro hodnocení obtěžujícího světla je možno použít tříd clonění (původně určených k posuzování stupně omezujícího oslnění osvětlovacími soustavami)

 

 

 

4.2.       Řešení problematiky rušivého světla v evropské normě - třídy clonění

 

Třída   Největší svítivost v cd/klm   Jiné požadavky         

                        v 70°    v 80°    v 90°               

 

G1                   200       50                    žádné  

G2                   150       30                    žádné  

G3                   100       20                    žádné  

G4       500       100       10                    svítivost nad 95° má být nula

G5       350       100       10                    svítivost nad 95° má být nula

G6       350       100         0                    svítivost nad 90° má být nula

 

 

4.3.      Ustanovení zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění jeho novely - zákona č. 92/2004 Sb., změna zákona o ochraně ovzduší

Ř      Světelným znečištěním se rozumí viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno.

Ř      Obec může závaznou vyhláškou v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu.

 

 

4.4        Limity rušivého světla dle publikací CIE 126:1997 a CIE 150:2003

 

Tab. 4.4

 

5.            Řešení problematiky přídavného osvětlení přechodů pro chodce

5.1       Řešení problematiky přídavného osvětlení přechodů pro chodce
v ČSN EN 132 01-2 Osvětlení pozemních komunikací -
Část 2: Požadavky

Účelem místního osvětlení přechodů je upozornit řidiče motorových vozidel na přítomnost přechodu pro chodce a osvětlit chodce na a u přechodu.

Typ přídavných svítidel a jejich umístění a orientace vůči přechodu pro chodce má být zvolen tak, aby bylo dosaženo pozitivního kontrastu a zároveň, aby nedošlo k nadměrnému oslnění řidičů. Jedním z  řešení je umístění svítidel v malé vzdálenosti před přechodem z pohledu řidičů přijíždějících motorových vozidel tak, aby chodce osvětlovala ze směru přijíždějících vozidel. Svislá osvětlenost chodců musí být výrazně vyšší než vodorovná osvětlenost přilehlé komunikace zajištěná běžnou osvětlovací soustavou komunikace. V oblastech na obou koncích přechodu, kde chodci čekají před vstupem do jízdního pásu, je také nutno zajistit dostatečnou osvětlenost. Osvětlení omezené na oblast přechodu pro chodce a na úzký pás kolem něj vyvolává divadelní efekt, který pomáhá upoutat pozornost.

 

5.2.     Řešení problematiky přídavného osvětlení přechodů pro chodce
- mé doporučení pro dimenzování (nutno brát s rezervou!)


Osvětlenost v oblasti přechodu pro chodce s přídavným osvětlením by se měla pohybovat v rozsahu

4 až 10 krát osvětlenost povrchu navazujících úseků komunikace (koeficient 4 až 10).

Např.:

Tmavé okolí - koeficient                              4 až 8,

světlé okolí - koeficient                               6 až 10.

Celková rovnoměrnost osvětlení              0,2

Pro 15 lx na 1 cd/ m2 pak vychází:

komunikace s průměrným udržovaným jasem 1 cd/ m2, pak osvětlenost v oblasti přechodu vychází:

Tmavé okolí - koeficient                              60 až 120 lx (cca 90 lx),

světlé okolí - koeficient                               90 až 150 lx (cca 120 lx).

Pokud navazující úseky komunikace nejsou osvětleny - průměrná udržovaná hodnota jasu oblasti osvětleného přechodu 20 až 30 lx,

pro tmavé okolí                                           10 až 25 lx.    

Samostatně hodnotit osvětlení oblasti přechodu pro chodce s přídavným osvětlením na vozovce a na každém z chodníků před vstupem do vozovky.

 

 

5.3.     Typické řešení přídavného osvětlení přechodů pro chodce

            Obr.5.3.          

 

6.           Udržovací činitel

6.1.     Udržovací činitel

Obecně se udržovací činitel stanoví jako součin dílčích činitelů:

z = zz * zs * zp * zfz

kde je

zz      činitel stárnutí světelných zdrojů,

zs      činitel stárnutí a znečištění svítidel,

zp      činitel znečištění ploch osvětlovaného prostoru,

zfz     činitel funkční spolehlivosti světelných zdrojů.

 

Osvětlované prostory ve venkovním prostředí obvykle nebývají ohraničeny stěnami a stropem, takže je ve výše uvedeném vztahu možno vynechat činitel zp (uvažovat zp = 1). Pokud je výměna světelných zdrojů prováděna bezprostředně po jejich výpadku, lze totéž učinit v případě činitele zfz. Udržovací činitel se pak vypočte jako součin pouhých dvou dílčích činitelů:

z = zz * zs

 

 

6.2.      Činitel znečištění svítidel dle CIE 136:2000
Tab.6.2.

6.3.      Hodnoty udržovacího činitele - obecná VSV (pro hodnotu činitele stárnutí svítidel 0,94 /GE M2A/ a světelného zdroje 0,85 /CIE 97:1992/)

 

6.4.   Maximální hodnoty udržovacího činitele - VSV s minimálním poklesem svět. toku                (pro hodnotu činitele stárnutí svítidel 0,94 /GE M2A/ a svět.zdroje 0,95 /abs. max./)

Tab.6.3.;6.4

 

6.1.         Udržovací činitel – doporučení

Doporučuji obecně i v případě svítidel s krytím optické části IP66 při návrhu osvětlení pozemních komunikací s VSV používat hodnotu udržovacího činitele max. 0,7.

Pozor! Halogenidové a rtuťové výbojky a zářivky mívají během života větší poklesy světelného toku – nutno při odvození hodnoty udržovacího činitele zohlednit!