Pomocí jednotky mAh (miliampérhodina) se udává kapacita článků: Čím větši má článek kapacitu, tím déle vydrží nabitý. Např. u článku s kapacitou 1000 mAh lze spiše předpokládat delší „trvanlivost“ než u článku s kapacitou 600 mAh - záleží však na jeho stáří (viz níže).
NIMH (niklmetalhydridový článek):
Kladná elektroda je z hydroxidu niklu, záporná je tvořena kovovou slitinou.
Separátor, oddělující obě elektrody, obsahuje alkalický elektrolyt (hydroxid
draselný). Jmenovité napětí je 1,2V.
Články NiMH mají tyto nevýhody: jde o paměťový efekt a o
efekt líné baterie. Efekt líné baterie se projeví tak, že i plně nabitý NiMH
článek může po krátké době provozu začít stávkovat (např. mobil se vypne).
Paměťový efekt vzniká dobíjením nevybitých baterií, čímž se snižuje jejich
kapacita. Tomu zabráníte tím, že před každým nabíjením se nechá baterie zcela
vybít. To je však v praxi těžko dosažitelné, proto jsou některé mobily vybaveny
funkcí pro údržbu baterie: baterie se nejprve úplně vybije a teprve potom začne
proces nabíjení. Články NíMH trpí také samovybíjením - po 24 hodinách „vyprchá
(v závislostí na výrobku) 6 až 16 % energie.
Li-Ion (lithioiontový článek):
Tento typ článků se u mobilů používá stále častěji právě na úkor článků NiMH.
Pro Li-Ion článek hovoří jeho lepší vlastností - netrpí ani efektem líné
baterie, ani efektem paměťovým; před nabíjením tedy není nutné úplné vybití a
kapacita se nesnižuje. Také samovybíjení je u Li-Ion článků zanedbatelně malé,
teprve po měsíci postrádají tyto články necelých 10 % energie.
Namísto niklu se používá chemicky vysoce reaktivní a snadno
vznětlivé lithium. Kladná elektroda sestává většinou z lithiokobaltovébo oxidu.
Zápornou elektrodu tvoří sloučeniny uhlíku a grafitu. Jmenovité napětí je 3,6 V.
Elektrolytem jsou agresivní organická rozpouštědla (propylen nebo etylenkarbonát).
V obalu akumulátoru bývá zalit mikročip s potřebnými senzory, který zabraňuje
přehřátí a roztržení v případě přebíjení článku.
O stárnutí lithioiontových článků se výrobci moc nerozšiřuji
- dokonce na ně ani netisknou datum výroby. Příčinou je hlavní nevýhoda tohoto
řešení: ať tyto články používáte, nebo ne, asi po roce ztrácejí kapacitu. KvůIi
vysoké reaktivnosti lithia se totiž článek rozkládá sám od sebe. Dalším
problémem je, že Li-Ion články snesou jen asi 300 až 500 nabíjecích cyklů, pak
jejich kapacita poklesne. I když jen chvilku dobíjíte skoro nabitý článek,
počítá se to jako celý nabíjecí cyklus.
Li-Pol (Iithiopolymerový článek):
Líthiopolymerový akumulátor používá namísto tekutého elektrolytu elektrolyt
pevný. Katoda sestává z oxidu lithia a kobaltu nebo z oxidu lithia, niklu a
kobaltu. Anodu tvoří sloučeniny grafitu. Stejně jako u typu Li-Ion je jmenovité
napětí 3,6 V.
Lithiopolymerové akumulátory lze vyrobit extrémně ploché (o
tloušťce jen několik milimetrů) a v libovolném tvaru - dají se dokonce formovat
a ohýbat. Díky tomu se vejdou do malých mobilů, miniaturních kamer,
ultraplochých notebooků či PDA.
V porovnání s typem Li-Ion je typ Li-Pol při stejné kapacitě
asi o 10 až 15 % lehčí, ale o 10 až 20 % objemnější. Během času ztrácí kapacitu
rychleji než článek Li-Ion, zato si lépe poradí s mraze. I přesto však od
teploty -15°C začne proud dodávat „po kapkách“.